Karel Čapek: Experiment profesora Rousse

Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy

Experiment profesora Rousse 

Knižnica: elektronická

Jazyk: český

Československý spisovatel Praha 1978

Prečítané: december 2015

Druh knihy: poviedky

IMG_4148

Karel Čapek

http://de.wikipedia.org/wiki/Karel_Čapek

Narodil sa o deň neskôr ako ja, deviateho januára. Ani ten rok “nám nesedí”. 1890 v Malých Svatoňoviciah v Čechách. Zomrel 25. decembra… tiež symbolické… v Prahe. Je považovaný za jedneho z najdôležitejších, či najvýznamnejších spisovateľov 20. storočia. Aj jeho brat Jozef bol spisovateľ. Asi sa mali doma “o čom rozprávať”. A okrem toho si aj ako spisovatelia, aj ako bratia dobre rozumeli.

Bratia Čapkovci pochádzali z intelektuálnej rodiny pána MUDr. Antonína Čapeka. Karel navštevoval gymnázium najprv v Hradci Králové, potom v Brne a napokon v Prahe. Zaujímalo by ma, prečo tie školy menil. Čo v tom bolo? Od roku 1909 do roku 1915, teda šesť rokov študoval filozofiu v Prahe, pričom zároveň študoval spolu so svojím bratom Jozefom v nemeckom Berlíne, ale aj kdesi vo Francúzsku. V roku 1915 promoval a začal pracovať najprv ako knihovník v akademickej knižnici. Rok pôsobil ako vychovávateľ u jedneho grófa.

Od roku 1917 do roku 1920 bol novinárom. Ale aj tam sa “zohrial” len na tri roky.

Ďalších pár rokov od 1921 do 1923 sa venoval práci dramaturga a režiséra v Divadle na Vinohradoch v Prahe.

Potom asi mal dosť “všedného života pracujúceho človeka”, a tak sa vybral cestovať. V roku 1923 bol v Taliansku, v roku 1924 v Anglicku, v roku, 1929 v Španielsku, v roku 1931 v Holandsku, v roku 1936 v Dánsku, Švédsku a Nórsku.

Žil s Oľgou Scheinpflugovou, s ktorou sa nakoniec aj oženil. Deti spolu nemali. A možno to bolo tak lepšie, lebo Karel Čapek bol nesmierne citlivý človek, neustále upozorňoval na katastrofu, ktorá ľudstvu hrozila zo strany diktatúr, nemal rád komunizmus, odsudzoval fašizmus, aj nacionalizmus.

Jeho najproduktívnejšou etapou života boli roky 1918-1938, teda obdobie vzniku prvej Československej republiky. S jej prezidentom Tomášom Garykom Masarykom ho spájalo úzke priateľstvo. Dva mesiace po Mníchovskej zrade mu bolo jasné, že západné mocnosti – Anglicko a Francúzsko – nechali Československo v štichu.

Bol sklamaný, roztrpčený, unavený a v literatúre o ňom je napísané, že “spáchal samovraždu”. Človek by očakával, že sa niekde zastrelil, ale on “odmietol jesť” a nakoniec zomrel na akútny zápal pľúc.

Gestapo ho označilo za nepriateľa štátu a pretože názory jeho brata Jozefa boli tým jeho podobné, bol tento nadaný maliar a spisovateľ umiestnený do koncentračného tábora, kde aj prišiel o život.

Povídky z jedné kapsy

Experiment profesora Rousse

/strana 36/

Obsah

Případ dr. Mejzlíka 3

Modrá chryzantéma 7

V칚tkyně 13

Jasnovidec 18

Tajemství písma 24

Naprostý důkaz 31

Experiment profesora Rousse 36

Ztracený dopis 43

Ukradený spis 139/VII, odd. C 49

Mužž, který se nelíbil 57

Básník 62

Případy pana Janíka 68

Pád rodu Votických 76

Rekord 85

Případ Selvinův 92 Š

Šlépěje 99

Kupón 107

Oplatkův konec 115

Poslední soud 122

Zločin v chalupě 127

Zmizení herce Bendy 132

Vražžedný útok 142

Propušštěný 147

Zločin na pošště 152

Experiment profesora Rousse

/strana 36/

Boli tu všetci, ktorých verejnosť považovala za dôležitých: minister vnútra, minister spravodlivosti, policajný prezident, celá rada poslancov, niekoľko vysokých úradníkov, vynikajúci právnici, poprední učenci a samozrejme, zástupcovia tlače, ktorí nikde nemôžu chýbať, ako hovorí Čapek. 🙂

„Pánové,” začal profesor harvardské univerzity C. G. Rouss, nᚹ proslulý americký krajan, „experiment, který já vám budu ukázat, spočívá na staršších prácech velké řady mých učených kolegů a spolupracovníků; indeed, na celé věci není užž nic nového a eh, really, je to… Je to stará vesta,”“ vyhrkl radostně, vzpomenuv si na to pravé slovo. „„Jenom ta method užžití a eh, a praktická upotřebitelnost některých teoretických experiences byla objžektem mé práce. Já prosím nejvíc pány kriminalisty, aby oni věc posoudili podle své practice. Well.“

/strana 35/

Pán profesor chcel urobiť jeden experiment, ktorý spočíval v tom, že na jeho základe môže záujemcom povedať, čo „majú v hlave“. 🙂

Well, what´s on the bottom of your mind.“

Co je na dňe vaší duše,“ napovědě někdo´ z auditoria.

/strana 36/

Pán profesor chce svoju teóriu analýzy ľudskej duše prezentovať na jednom kriminálnom prípade.

Pan policejní prezident povstal a řekl: „Pánové, mužž, kterého za chvíli uvidíte, je Čeněk Suchánek, domkář a vyučený zámečník ze Záběhlic. Máme ho užž týden v policejní vazbě pro podezření, žže zavražždil autodrožžkáře Josefa Čepelku, který zmizel před čtrnácti dny. Důvody podezření jsou: auto zmizelého Čepelky bylo nalezeno v kůlně zatčeného Suchánka; na volantu a pod sedadlem řidiče jsou stopy po lidské krvi. Zatčený ovššem na celé čáře zapírá; tvrdí, žže auto od Čepelky koupil za ššest tisíc, protožže sám chce provozovat drožžkářství. Zjistili jsme, žže zmizelý Josef Čepelka skutečně mluvil o tom, žže všším prašští, prodá svůj starý vůz a půjde někam za ššoféra; ale jiné stopy po něm nemáme. Protožže dalšší materiál není, má být zatčený Suchánek zítra odevzdán do vyššetřovací vazby na Pankrác. Vyžžádal jsem si dovolení, aby s ním nṚ slovutný krajan profesor C. G. Rouss provedl svůj experiment…“

/strana 37/

Strážnik priviedol Suchánka, ktorý vyzeral ako človek pevne odhodlaný nedať sa. Zamračený si sadol na stoličku a čakal. Keď dostal prvé slovo, na ktoré mal odpovedať, odpovedal rovno „hovno“. Policajný prezident ho upozornil, že ak nebude spolupracovať, odvedú ho okamžitu ku výsluchu.

– Sklenice /řekl profesor/

– Pivo

– Ulice /řekl profesor/

– Vozy

– Chalupa /řekl profesor/

– Pole

– Soustruh /řekl profesor/

– Mosaz

– Maminka /řekl profesor/

– Teta

– Pes /řekl profesor/

– Bouda

– Voják /řekl profesor/

– Kanonýr

Tak to ššlo ráz na ráz, stále rychleji; nejsp횹 to pana Suchánka začalo bavit; připomínalo mu to trumfování karet. Božže, na co si při téhle hře letmo vzpomínal!

/strana 38/

– Cesta /řekl profesor/

– Silnice

– Praha /řekl profesor/

– Beroun

– Schovat /řekl profesor/

– Zahrabat

– Putovat /řekl profesor/

– Fleky

– Hadr /řekl profesor/

– Pytel

– Motyka /řekl profesor/

– Zahrada

– Jáma /řekl profesor/

– Plot

– Mrtvola /řekl profesor/

Ticho. Suchánek neodpovedal. Profesor naliehal. „Tak vy jste ji zahrabal u plotu, že?“

/strana 38/

Pán Suchánek sa prezradil. Zabil cestou do Berouna. Mŕtvolu zahrabal pri plote. Krv utieral nejakým vrecom, ktoré potom kdesi zahodil. Profesorovi to trvalo len 17 minút, kým ho usvedčil. Hovoril, že to bol „ľahký prípad“. Obvykle to trvá asi tak hodinu. Potom poprosil prítomných pánov, aby sa niekto z nich podrobil jeho ďalšiemu experimentu. Ale nikto sa nehlásil. Poslanci posielali poslancov, minister vnútra posielal ministra spravodlivosti, ale nikto sa nemal k činu. Už to začínalo byť trápne, keď sa zozadu zdvihol malý, vyschnutý, trochu ošumelý starček a rozčúlene vykoktal:

Já… ehm,“ řekl plaše, „Když tedy nikdo, tak já si dovolím – jaksi… „

/strana 40/

Z tejto poviedky sa naozaj nedá urobiť len jednoduchý obsah. Američan starčeka veliteľsky prerušil, vysvetlil mu ešte raz, že má odpovedať rýchlo a stručne, lenže netušil, čo ho pri tomto druhom experimente čaká.

Vy nesmíte přemýšlet, vy musíte plácnout mechanically, ani sám nevíte co. Vy rozumíte?“

/strana 40/

Prosím,“ řekl ochotně pokusný muž, trochu tísněn auditoriem tak významným, načež odkašlal a úzkostlivě mrkal jako maturant.“

/strana 40/

– Strom /řekl profesor/

– Mohutný

– Jak prosím? /řekl profesor/

– Lesní velikán /vysvětloval muž ostýchavě/

– Ach tak. Ulice! /řekl profesor/

– Ulice… ulice v slavnostním hávu,“ děl mužík.

– Co tím míníte?

– Prosím slavnost. Nebo pohřeb.

– So. tak vy máte říci jenom slavnost. Pokud možno jedním slovem. /řekl profesor/

– Ano prosím

– Tak dál: Obchod /řekl profesor/

– Vzkvétá. Krize našeho obchodu. Politický kšeft

– Hm. Úřad /řekl profesor/

– Prosím který?

– To je jedno. Řekněte nějaké slovo, rychle! /řekl profesor/

– Kdybyste ráčil snad říci úřady…

-Well. Úřady /řekl profesor/

– Příslušné, vyhrkl radostně mužík.

– Kladivo /řekl profesor/

– Kleště. Tahat odpověď kleštěmi. Rozbil mu kladivem hlavu.

– Curious, bručel učenec. „Krev!“

– Rdít se do krve. Krev nevinně prolitá. Dějiny psané krví.

– Oheň /řekl profesor/

– Ohněm a mečem. Čacký hasič. Plamenná řeč. Mene tekel.

– „To je divný kejz,“ řekl profesor zaraženě. „Tak ještě jednou. Vy, muži, vy musíte říkať jenom tu první představu, víte? Jen to, co se vám automatically vybaví, když slyšíte slovo. Go on. Ruka!“

/strana 41/

Lenže nič nepomáhalo. Plachý starček mal v hlave samé „nadpisy“:

Bratská nebo pomocná. Třímá prapor. Se zaťatými pěstmi. Nečisté ruce. Klepnout přes prsty.“

/strana 41/

Po určitej dobe americký profesor C.G.Rouss neurčito prehlásil, že pokusy vždy začína takými jednoduchými vecami, aby sa našiel ten hlavný záujem a profesia toho muža. Ale nech robil, čo robil, malý mužíček nebol schopný odpovedať jedným slovom.

– Obzor /řekl profesor/

Zachmuřený… Nové mraky na politickém obzoru. Uzoučký obzor. Otevírat nové obzory.

– Zbraně /řekl profesor/

Nekalé zbraně. V plné zbroji. S vlajícimi prapory. Vpadnout do zad. Otrávený šíp… drmolil pokusný muž nadšeně… Z boje neustoupíme. Bitevní vřava. Volební boj.

– Živel /řekl profesor/

– Rozkacené živly. Živelný odpor. Nekalé živly. Živili junáci! Živio!

To už americký profesor C.G.Rouss s nervami ďalej nevydržal a vyhlásil, že to nejde, že experiment sa nepodaril, lebo tento chlap je určite od novín.

Pokusný mužíček nadšene prikývol. Áno, je redaktorom a volá sa Vašátko. Už tridsať rokov pracuje v novinách.

„“Koukejme“,” zvolal večer v redakci pan Vaššátko, prohlížžeje redakční papíry, „“tak policie hlásí, žže naššla mrtvolu toho Josefa Čepelky; byl zakopán u plotu na zahradě toho Suchánka, a pod ním naššli zakrvácený pytel. Vidíte, on to ten Rouss přece jen dobře uhodl! To byste, pane kolego, nevěřil: já jsem mu neřekl ani slova o novinách, a on úplně přesně poznal, žže jsem novinář. Pánové, řekl, máte před sebou zasloužžilého, vynikajícího žžurnalistu. – Vššak jsem napsal v referátě o jeho přednᚹce: Vývody naššeho proslulého krajana byly přijaty s lichotivým uznáním naššich odborných kruhů. Počkejte, to bych měl štylisticky upravit: Zajímavé vývody naššeho proslulého krajana byly po zásluze přijaty s živým a lichotivým uznáním naššich odborných kruhů. Tak to má být.”“

/strana 42/

Werbeanzeigen
Dieser Beitrag wurde unter Karel Čapek, Lieblingsauthoren, Českí autori abgelegt und mit , verschlagwortet. Setze ein Lesezeichen auf den Permalink.

Kommentar verfassen

Trage deine Daten unten ein oder klicke ein Icon um dich einzuloggen:

WordPress.com-Logo

Du kommentierst mit Deinem WordPress.com-Konto. Abmelden /  Ändern )

Google Foto

Du kommentierst mit Deinem Google-Konto. Abmelden /  Ändern )

Twitter-Bild

Du kommentierst mit Deinem Twitter-Konto. Abmelden /  Ändern )

Facebook-Foto

Du kommentierst mit Deinem Facebook-Konto. Abmelden /  Ändern )

Verbinde mit %s